Rubriky
Aktuality Články Napsali k tématu

České granáty pomáhaly v Bělorusku rozhánět občanské protesty. Kdo ponese zodpovědnost?

Česká republika dlouhodobě vyváží zbraně netransparentním způsobem. I proto je nyní zmatek v tom, jak se v Bělorusku ocitly české granáty, kterými diktátor Lukašenko potlačuje demonstrace.

Pozornost (nejen) západních médií se upírá k východu. Bělorusko, kde už neuvěřitelných 26 let vládne prezident Alexandr Lukašenko, se stalo dějištěm rozsáhlých protestů proti výsledkům nedávných prezidentských voleb, v nichž dle oficiálních čísel Lukašenko opět s přehledem porazil své protivníky. Běloruskému obyvatelstvu došla trpělivost a lidé znovu vyšli do ulic s cílem konečně si vymoci svobodu. To samo o sobě není nic nového. V reakci na masové protesty a jejich násilné potlačení po prezidentských volbách v roce 2010 přijala Evropská unie zbrojní embargo na „vývoz zbraní a vybavení, které by mohlo být použito k vnitřní represi“ do Běloruska. Toto embargo je pravidelně prodlužováno až do dnešních dnů.

Proto v českých médiích i u českých politiků vyvolává pozdvižení skutečnost, že běloruská policie podle očitých svědků používá zábleskové granáty zřejmě českého původu. Vedle českého nápisu je uveden i rok 2012 – pravděpodobně rok výroby nebo expirace. Jak se však tyto granáty do rukou ozbrojených složek běloruského diktátorského režimu dostaly, je prozatím záhadou.

Nikdo nic neví

Ačkoliv podle výročních zpráv o vývozu zbraní, které vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu, z Česka žádný vojenský materiál do Běloruska neputoval, v databázi Českého statistického úřadu lze dohledat pochybný export z roku 2014. Do Běloruska tehdy putoval materiál z kategorie „Bomby, granáty, torpéda, miny, řízené střely a podobné válečné střelivo a jejich části a součásti, jinde neuvedené ani nezahrnuté (ne: pro vojenské účely a náboje)“ o hmotnosti 7450 kg. Nakonec se sice ukázalo, že šlo o 2,16 milionu kusů paintballových kuliček, ale tento případ poměrně jasně ilustruje, jak složité je se orientovat v širokých a nicneříkajících kategoriích zveřejňovaných českými úřady. Navíc také v letech před zavedením zbrojního embarga lze v databázi ČSÚ dohledat dodávky nábojů nebo sportovních či loveckých pušek do Běloruska, které chybějí v oficiálních statistikách MPO. Zřejmě tedy tyto vývozy nepodléhaly licenčnímu řízení o vývozu zbraní a vojenského materiálu.

Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo průmyslu a obchodu a dokonce ani Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu či samotná zbrojovka Zeveta, která podobné granáty vyrábí, netuší, jak se tam granáty objevily. Licenčnímu procesu však podle všeho podléhají. Jak je tedy možné, že se české zábleskové granáty do Běloruska dostaly? Velmi pravděpodobně jde o nelegální obchod – je dost možné, že byly nejdříve z Česka vyvezeny do jiné země, možná i do některé země Evropské unie, na něž se vztahují méně přísné regulace při obchodování s vojenským materiálem. A až z této další země mohly být přeprodány do Běloruska. Problematické je však to, že u všech exportů vojenského materiálu musí být uveden konečný uživatel, a pakliže se dostanou zbraně jinam, jedná se o závažné porušení licenčních smluv.

Není to nicméně první případ, kdy se v nějaké diktatuře záhadně objevily zbraně české provenience. V roce 2017 se houfnice a raketomety z českého holdingu Czechoslovak Group zbrojaře Strnada objevily na vojenské přehlídce ázerbájdžánské armády. Na Ázerbájdžán je přitom kvůli konfliktu v oblasti Náhorního Karabachu uvaleno dobrovolné embargo OBSE, které se Česká republika zavázala dodržovat. Podle zjištění novinářů Investigace.cz původně licencované podvozky Tatra putovaly do Izraele, kde byly vybaveny komunikačními a řídícími systémy, a odtud na Slovensko, kde byly složeny do finální podoby houfnic Dana a raketometů Vampir. Ze Slovenska znovu směřovaly do Tel Avivu a následně do Baku v Ázerbájdžánu. Ačkoliv česká ministerstva od začátku mlží a tvrdí, že o ničem nevědí, Ministerstvo obrany Ázerbájdžánské republiky bylo od začátku licenčního procesu uvedeno jako konečný uživatel vozů Tatra. Bude tato kauza mít ještě dohru, nebo se ji podaří zamést pod koberec?

„Byznys jako každý jiný“

Vývoz zbraní a vojenského materiálu není obyčejný vývoz zboží. Nelze je bez regulací vyvážet všem, kdo na to mají, jak si to zřejmě představuje prezident Miloš Zeman, mezi jehož přátele se řadí i někteří čeští zbrojaři. Zbraně nejsou rohlíky a v regionech, kam se dostanou, mají bohužel tendenci prodlužovat ozbrojené konflikty nebo posilovat represe vůči obyvatelstvu po celá desetiletí. Je alarmující, že v době, kdy svět zbrojí nejvíce od dob studené války, nejsme schopni zajistit, že české zbraně nebudou napomáhat k potlačování lidských práv. Zbraně, které putují do zemí, které se dnes jeví jen jako mírně nesvobodné, mohou v budoucnu přispívat k represím vůči místnímu obyvatelstvu nebo rozdmýchávat ozbrojený konflikt. Zbrojní průmysl je průmysl strategického rázu, avšak současná kontrola exportů zřejmě nedokáže vyhodnotit důsledky, které mohou mít dodávky zbraní na životy lidí v nejbližší budoucnosti.

Některé vývozy českých zbraní byly možná nelegální a provedené bez vědomí příslušných orgánů, a třeba je to i případ zábleskových granátů v Bělorusku. Takové vývozy nezbývá než stíhat a trestat. Černý obchod se zbraněmi se však v krimi rubrikách příliš často neobjevuje. Otázka je, zda je to tím, že se neděje, není stíhán či prostě jen není dostatečně medializován. Jiné vývozy jsou ale posvěceny českými institucemi. Zbraní, které od nás s licencí putují do světa, není málo – v roce 2019 to byl materiál za 606,3 milionů eur (asi 15,7 miliard korun). Pomáháme vyzbrojovat policejní složky Egypta nebo Mexika bez ohledu na zatýkání politických odpůrců či násilné represe vůči obyvatelstvu. Pomohli jsme Saúdské Arábii s vyzbrojením armády, aby mohla udržet „pořádek“ nejen doma, ale i ve zbídačeném Jemenu. Vyzbrojovali jsme Turecko před brutální ofenzivou v Sýrii nebo Srí Lanku před krvavým ukončením vleklé občanské války. Byznys je v obchodě se zbraněmi vždy na prvním místě, daleko před obavou o dodržování lidských práv. Jenže je to byznys, který má na rukou krev, jeho poptávkou je válka a konflikt. A není možné se před touto skutečností schovat.

Veřejnosti nepřístupno

Také proto je nastaven mechanismus veřejné kontroly prostřednictvím udělování licencí Ministerstvem průmyslu a obchodu. Zastavit vývoz ale mohou i další ministerstva, včetně Ministerstva zahraničních věcí, které má vyhodnocovat lidskoprávní situaci v zemi konečného užití a mezinárodní závazky. Bohužel se však dlouhodobě ukazuje, že tato kontrola je nedostatečná. Veřejnost se o uskutečněných vývozech dovídá se zpožděním dlouhým až rok a půl –prostřednictvím výročních zpráv, které obsahují velmi kusé informace a z tabulek není vůbec zřejmé, jaký konkrétní materiál byl kam vyvezen. Vojenské tajemství. Když nemáte prověrku, ani si neškrtnete.

Vývoz zbraní se v Česku na rozdíl od sousedního Německa nestal politickým tématem. Výroční zprávu o vývozu zbraní schvaluje za zavřenými dveřmi vláda. Na interpelaci v parlamentu zatím nikdy nedošlo, a to ani když byly největšími odběrateli Saúdská Arábie, Vietnam nebo Irák. V mainstreamových médiích se objeví oslavné titulky o tom, že stále hodně vyvážíme zbraně za miliardy. Zlaté české ručičky. Hlavně že je práce. Když se problémy nedějí doma, netýkají se nás. Uprchlíci na hranicích Evropy přicházející z válečných zón by přitom o důsledcích obchodu se zbraněmi mohli vyprávět…

Se skupinkou aktivistek a aktivistů dlouhodobě upozorňujeme úřady i veřejnost, že některé vývozy zbraní nejsou zcela v pořádku a do budoucna by mohly způsobit problémy. Mezi přepracovanými úředníky a elegantně oblečenými obchodníky se zbraněmi působíme poněkud nepatřičně, možná i naivně. V našich snahách nás ale pohánějí ideály svobody a úcty k právu na důstojný život každého člověka. Solidarita s lidmi bojujícími za svobodu a lidská práva proti autoritářům všeho druhu nás nutí pokračovat a stále dokola omílat, že musíme přestat prodávat zbraně diktátorům. Nyní jsme v myšlenkách s lidmi z Běloruska, kteří s malými dětmi, prarodiči i sousedy vyšli do ulic, aby bojovali za svobodu, a kteří na svém prahu nechávají vodu a lékárničky pro spoluobčany. Česká republika konečně musí přijmout zodpovědnost za to, kde končí její zbraně. Když chceme ve světě mír, podílejme se na jeho uskutečnění.

Hana Zoor Svačinková, autorka působí v NESEHNUTÍ.

Článek vyšel 13. 8. 2020 na webu a2larm.cz.

Rubriky
Akce Aktuality zvyraznit

PEACECAMP 2020

Chceš se zapojit se do aktivit proti militarizaci a dozvědět se víc o obchodu se zbraněmi?

Pojeď s námi na PEACECAMP – Kemp proti válce! Vytvářej s námi mírové hnutí!

PEACECAMP 5.-9.8.2020, Lucký vrch, Vysočina

Seznámíš se s odborníky*cemi a aktivisty*tkami, co se angažují v českém mírovém hnutí. Kromě toho se během pobytu se uskuteční řada přednášek, workshopů a debat, jež si kladou za cíl nahlédnout problematiku militarismu z různých perspektiv.

Budeme se například bavit o militarizaci mládeže, zbrojařských veletrzích a propojení militarismu s klimatickou krizí. Těšit se můžete i na osvojování praktických dovedností a aktivistického know-how!.

PEACECAMP je určen pro všechny, které zajímá antimilitarismus, mírové hnutí, aktivity proti obchodu se zbraněmi nebo ochrana lidských práv, a jsou mladší 30 let.

Akce se uskuteční v krásném prostředí horské chaty Lucký vrch na Vysočině. Všem účastníkům i účastnicím bude hrazena veganská strava, cestovné a ubytování po celou dobu pobytu.

Online přihláška.

PEACECAMP organizuje Odzbrojovka – antimilitaristická skupina NESEHNUTÍ za podpory Evropských sborů solidarity.

Rubriky
Blog Články

Koronavirus nezastřelíš. Pandemie obnažila absurditu českých výdajů na zbrojení

Česká republika vydává na zbrojení nesmyslné sumy, které by daleko účelněji posloužily zdravotnictví. Jak teď každý vidí, právě na zdravotnictví závisí naše bezpečnost v řádově vyšší míře.

Pandemie a krize obecně vždy odhalovaly silné a slabé stránky společnosti. Doba, kdy mnozí z nás zůstávají doma, abychom nepřehltili zdravotnický systém, nabízí příležitost zamyslet se nad dlouhodobými prioritami naší společnosti.

Zatímco zdravotnictví nedostalo příležitost se výrazně modernizovat, investice do zbrojení se v posledních letech razantně zvýšily — v roce 2018 o 18 % a v roce 2019 o 11,5 %. Před příchodem pandemie se dokonce počítalo s nárůstem zbrojních investic. Návrh rozpočtu ministerstva obrany předpokládá 85,3 miliard na zbrojení v roce 2021, tedy další zvýšení o 12 %. V časech, kdy koronavirus nebyl hlavním tématem našich životů, se totiž mnohým zdálo, že ochrana lidí přímo souvisí s investicemi do ozbrojených složek státu. Zbraně ale virus nezastaví.

České zbraně slouží mnoha represivním režimům. Zde se například ázebajdžánské ministerstvo obrany chlubí houfnicemi Dana české výroby. Foto Ministerstvo obrany Ázerbájdžánské republiky, mod.gov.az

Opatření přijatá při pandemii ukazují i jiné nedostatky toho, na které instituce společnost spoléhá. Najednou se palčivě hlásí problémy veřejného sociálního systému, který by měl pomáhat potřebným. A nedostatek zdravotního personálu a lidí v sociálních službách někde nahrazuje armáda a policie. Zdravotníků totiž není dost. A jsou navíc ve své práci dlouhodobě podhodnoceni.

Po více než dvou týdnech, kdy vláda České republiky vyhlásila nouzový stav, se doba „před koronavirem“ může zdát vzdálená. Ale není. I v reakci na přicházející pandemii jsme mohli vidět dlouhodobě nefunkční řízení státu, které se v krizi projevilo naplno: v chaosu informací od veřejných činitelů, nejasnostmi ohledně svolání a vedení ústředního krizového štábu počínaje, účelovou snahou o přijetí změny zákona o evidenci skutečných majitelů konče.

Krize ukázala, na které instituce se v ní čeští vládní představitelé musejí spoléhat. V důsledku dlouhodobě štědré finanční podpory byla Armáda České republiky schopna promptně mobilizovat svůj zdravotnický personál, zatímco sektory zdravotnictví a sociálních služeb se dlouho potýkaly a mnohde stále potýkají s nedostatkem základního materiálu.

V roce 2019 investovala Česká republika do obrany státu — tedy armády, zbraní a jejich modernizace — závratných 66,7 miliardy korun, o šest a půl miliardy více než o rok dřív. A právě v roce 2018 jsme se dokonce zařadili mezi patnáct zemí, které nejvíce navýšily investice do zbrojení; v našem případě se jedná o uvedených závratných osmnáct procent oproti roku 2017.

Vývoj investic do zdravotnictví není s takovými nárůsty srovnatelný. Podle OECD se v období 2013 až 2017 nárůst investic do zdravotnictví zvýšil v České republice o pouhé 1,1 %. Mezi lety 2017 a 2018 se sice výdaje na zdravotnictví ze státního rozpočtu zvýšily o deset procent, podíl investic do zdravotnictví na hrubém domácím produktu České republiky se tak ale dostal pouze na úroveň z roku 2014.

Pro srovnání: v roce 2018 se do obrany státu investovalo 1,13 % HDPdo zdravotnictví 8,09 % HDP — novější data pro zdravotnictví nejsou dostupná. I když se rozdíl ve prospěch zdravotnictví může zdát vysoký, je potřeba vzít v potaz zcela jinou povahu obou sektorů.

Podle statistik průměrný obyvatel České republiky v roce 2017 osmkrát navštívil lékaře55 % procent naší populace si každé dva týdny vyzvedne léky na předpis. Oproti tomu v situacích, které nepovažujeme za krizové, ozbrojené složky jako společnost nevyužijeme.  

Navíc organizace sdružující doktory, sestry a další zdravotnické pracovníky poukazují, že přibližně pětina z prostředků investovaných do zdravotnictví zůstává na účtech pojišťoven. Aby zdravotní zařízení mohla fungovat způsobem, který očekáváme, bylo by potřeba investovat alespoň 9 % HDP.

A pak je tu rozdíl v počtu zaměstnanců. Obranné složky zaměstnávají kolem 33 tisíc lidí, ve zdravotnictvím jich působí 140 tisíc. Investice do obou sektorů jsou tedy zcela nepoměrné ve vztahu k dopadu na společnost — zdravotní služby využíváme a budeme využívat častěji a mohli bychom se na ně obracet i v krizových situacích, kdybychom jim dali možnost se na ně připravit.

Podobně nedoceněný je i systém sociálních služeb, kdy se každé léto řeší nedostatek financí na zabezpečení potřebných. V roce 2019 se například jednalo o částku dvě miliardy, která nebyla součástí původního státního rozpočtu. Kvůli nízkým veřejným investicím roli státu v oblastech sociálních služeb často zastávají občanské organizace.

Není potom divu, že se Česká republika v době krize obrací na armádu. Hrozí nám, že se ocitneme v začarovaném kruhu, kdy vznikne dojem, že ti nejlépe připravení nám v krizi nejvíce pomohli, a tak je budeme chtít podpořit o to víc. Už si neuvědomíme, že jsme jim to předtím prostřednictvím disproporčních investic umožnili.

Armáda má možnost se v době míru na krize připravovat, to je její podstata, nic jiného se po ní vlastně ani nechce. Naproti tomu zdravotnický systém musí neustále podávat vysoké výkony, a přitom soustavně bojuje s nedostatkem financí. Nemá tudíž volné kapacity, aby se připravoval na krize. Zjednodušeně řečeno, polní nemocnice nyní nahrazují kapacitu, do které jsme mohli investovat, kdyby pro nás zdravotnictví bylo vyšší prioritou nežli armáda.

Pandemie koronaviru nás nutí zamyslet se, co vlastně rozumíme pod pojmem bezpečí. Investice do zbrojení ekonomicky zabezpečují především podnikatele ve zbrojním průmyslu a ozbrojené složky. Naproti tomu zdravotnictví slouží soustavně všem.

Máme-li mít v naší zemičce silný domácí zbrojní průmysl, je navíc nutné prodávat zbraně do zahraničí. Proto vyvážíme, a to i do nedemokratických zemí, které jsou ohnisky konfliktů, jejichž důsledky doléhají nakonec i na nás.

V reakci na pandemii koronaviru mezinárodní organizace International Peace Bureau apelovala na členské země skupiny G20, aby přestaly investovat do militarizace a zaměřily se místo toho na péči o mír ve světě a podporu zdravotnických systémů. Bezpečí by nemělo mít podobu vojenské obrany, ale doslova zabezpečení každého člověka ve společnosti.

Odstrašujícím příkladem trendů investic do zbrojení a zdravotnictví, které se začínají projevovat i v České republice, jsou Spojené státy americké. Pro srovnání: v roce 2019 investovaly do zbrojení 3,42 % svého HDP, tedy v poměrných číslech třikrát více než Česká republika. V roce 2017 se ve Spojených státech do zdravotnictví investovalo v poměrných číslech podobně málo jako u nás, tedy pouze 7,9 % HDP. Navíc se současná vláda Spojených států dlouhodobě pokouší snižovat náklady na zdravotní péči a stále více investovat do vojenských či polovojenských projektů, jako jsou kosmické války či zeď na hranici s Mexikem.

Jak jejich koncepce bezpečnosti funguje při pandemii koronaviru? Podle odborníků je zdravotnický systém jedné z nejvíce ozbrojených zemí světa naprosto nedostačující: miliony lidí nemají přístup ke zdravotní péči. A pokud ano, nemocnice se potýkají s nedostatkem vybavení a nezvládají se o všechny postarat.

Přitom kdyby Spojené státy využily jen své každoroční náklady na jaderné zbraně pro zdravotnictví, mohly by zajistit 300 tisíc lůžek na jednotkách intenzivní péče, 35 tisíc dýchacích přístrojů a zaplatit 75 tisíc lékařů. Česká republika samozřejmě není Amerika — máme rozdílná zdravotnictví i postavení v globální geopolitice. To ale neznamená, že se na Spojené státy nemůžeme podívat jako na odstrašující příklad.

Pandemie, podobně jako jiné krize, otevírá prostor pro společenskou změnu. Už teď nás koronavirus naučil, že hrdinou nemusí být voják, který kulometem chrání hranice. V době krize vidíme hrdiny v zdravotnících, lékařích a lékařkách, v zdravotních sestrách a v dobrovolnících.

Co byste řekli na život ve společnosti, která namísto nepřetržitého zbrojení zajistí, že o všechny potřebné bude postaráno? Pandemie najednou ozřejmila, že bezpečnost nezáleží tolik na tom, kolik má stát síly, kolik jsme nakoupili tanků a jaké specializované obranné složky máme, ale především na tom, jak dobré máme veřejné služby.

Ester Topolářová
autorka působí v NESEHNUTÍ

Publikováno na Deníku Referendum, 1. 4. 2020

Rubriky
Články Nezařazené zvyraznit

Válka v Jemenu: made in Europe

Dne 25. března 2020 je to přesně pět let, kdy koalice vedená Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty zahájila vojenskou operaci v Jemenu. Ta pokračuje dodnes a způsobuje rozsáhlou humanitární krizi. Mnoho evropských států, včetně České republiky, dováží vojenský materiál do zemí válčících v Jemenu. Antimilitaristické skupiny napříč Evropou se proto spojily k akci „War in Yemen: made in Europe“ („Válka v Jemenu: vyrobeno v Evropě“). Chceme společně upozornit na problematické vývozy vojenského materiálu z Evropy, jejichž prostřednictvím je podporován a udržován ozbrojený konflikt. Evropské země včetně Itálie, Španělska či Česka se tak podílí zásadní měrou na porušování lidských práv v Jemenu.

Přinášíme vám proto:

  • Článek „České zbraně a válka v Jemenu„, který představuje problematiku českých vývozů vojenského materiálu do Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů.
  • Infografiky přibližující, jak se vojenský materiál do zemí dostává a kdo profituje z utrpení lidí v Jemenu.

#valkazacinatady #warstarshere #StopArmingSaudi

Rubriky
Články Informační materiály Nezařazené zvyraznit

Infografika: Válka v Jemenu – made in Europe

Stáhněte si taky ve formátu PDF (9,9 MB)

Rubriky
Blog Články Nezařazené zvyraznit

České zbraně a válka v Jemenu

V těchto dnech si připomínáme pět let od chvíle, kdy koalice vedená Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty spustila vojenskou operaci s cílem potlačit hútijské povstání v Jemenu. Bombardování, které následovalo, způsobilo spolu s námořní blokádou v zemi humanitární katastrofu. Jak povstalci, tak i saúdská koalice se během bojů měli dopouštět válečných zločinů. V reakci na obrovské množství obětí mezi civilisty Evropský parlament opakovaně vyzval členské země aby vývozy zbraní do Saúdské Arábie zastavily. I přesto Česká republika dodnes jasně nedeklarovala, že by tak učinila. V minulosti přitom vyvážela zbraně nejen do Saúdské Arábie, ale i do Spojených arabských emirátů a nic nenasvědčuje tomu, že by s tím přestala.

Pro český zbrojní průmysl je Arabský poloostrov velmi atraktivní. Despotické monarchie potřebují udržovat poslušnost obyvatelstva a chránit nepřetržitý tok fosilních paliv do zemí globálního severu. Peníze získané z prodeje ropy jim zároveň umožňují nakupovat takové množství zbraní, jaké je v jiných zemích nemyslitelné. A tak se stalo, že Saúdská Arábie už několik let vévodí světovému žebříčku v nákupu zbraní, a nezaostávají ani Spojené arabské emiráty, kterým patří 8. příčka. Nepřekvapuje proto, že se české firmy snaží uplatnit i na tomto, řečeno jazykem ekonomů, „perspektivním trhu“.

Obrněný transportér Titus společnosti Nexter Systems s podvozkem TATRA

Česká veřejnost má přitom k dispozici jen poměrně málo informací o tom, jaké zbraně a kolik se jich do oblasti vyváží. Ale i z toho mála, co víme, je zřejmé, že Česká republika vyzbrojovala Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty i v době probíhající války v Jemenu, tedy v době, kdy tam tyto státy měly páchat válečné zločiny.

Co víme:

  • od roku 2010 do roku 2018 skončily v Saudské Arábii české zbraně a vojenský materiál v hodnotě 165 milionů €,
  • v tom stejném období putovaly do Spojených arabských emirátů zbraně z ČR za 136 milionů €,
  • v roce 2014 byla Saúdská Arábie dokonce největším příjemcem českých zbraní, když nakoupila v hodnotě 70 mil. € (1,9 mld Kč). ČR tam tehdy vyvezla přibližně 300 nákladních vozů TATRA určených armádě, ale také munici v hodnotě 200 milionů Kč,
  • společnost TATRA TRUCKS v Saúdské Arábii postavila továrnu, ve které se kompletují nákladní vozy určené tamější armádě,
  • Saúdská Arábie uzavřela smlouvu s francouzskou firmou Nexter System na nákup obrněných vozidel značky Titus, ty mají podvozky TATRA. Zvažuje sa také nákup samohybných houfnic od stejné firmy, také s podvozkem TATRA,
  • podle belgické organizace Stop Wapenhandel vyvezla v roce 2018 ČR přes Rotterdam do Emirátů 57 milionů kusů munice.
Vývoz zbraní a vojenského materiálu z České republiky
Vývoz zbraní a vojenského materiálu z České republiky do vybraných zemí.

Čeští představitelé se samozřejmě snaží prodej zbraní těmto zemím páchajícím válečné zločiny bagatelizovat. Nejčastěji se snaží poukazovat na to, že většina vyvezeného zboží nejsou zbraně v užším slova smyslu, ale „jen“ vojenský materiál. V roce 2015 tak obhajoval vývozy do Saúdské Arábie mluvčí MPO ČR František Kotrba:

Faktický obchod se zbraněmi tvoří jen minoritní část obchodu s vojenským materiálem

Tehdejší ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek zase tvrdil, že ČR Saúdům neprodala „těžké zbraně“. Když se v souvislosti s vraždou novináře Džamála Chášukdžího na saúdské ambasádě v Turecku začaly ozývat hlasy volající po zbrojním embargu, bránila se ČR opět tím, že vyváží jen „tatrovky, a dále ochranné vybavení“.

Tyto argumenty jsou však irelevantní, protože:

  • jsou nepravdivé. Jak do Saúdské Arábie, tak i do Emirátů se vyvážela česká munice, a to v milionech kusů. Momentálně se chystá prodej obrněných vozidel a houfnic s podvozkem TATRA Saúdské Arábii,
  • vyvolávají falešný dojem, že to, co se zde nazývá vojenským materiálem, je méně nebezpečné než zbraně (v užším slova smyslu), a tedy že ten materiál nemůže být zneužitý například při páchání     válečných zločinů. Z pohledu povolování vývozů z České republiky i z EU je toto rozdělení nepodstatné: na vývoz všeho, co se nachází ve Společném vojenském seznamu EU, musí platit stejná pravidla při udělování licencí. Takže je jedno, zda se jedná o kulomet, tatrovku s opancéřovaným podvozkem, a nebo komunikační technologie pro tanky. Má to svoji logiku: námi prodané tatrovky sice nebudou bombardovat jemenské nemocnice, budou však logisticky pomáhat armádě, která tyto nemocnice bombarduje.    

Odpovědnost za povolování vývozů zbraní má u nás ministerstvo průmyslu a obchodu, musí však zohlednit stanoviska dalších ministerstev. To, jaký dopad bude mít zásilka zbraní na stav lidských práv, musí zvažovat Ministerstvo zahraničních věcí ČR. A ani jedno z těchto ministerstev zatím jasně nedeklarovalo, že by vývoz zbraní do zemí zapojených do války v Jemenu zakázalo. A to ani přes opakované výzvy Evropského parlamentu.

Ministerstvo zahraničních věcí sice před časem zastavilo zásilku protitankových granátů do Emirátů a čelilo za to absurdní kritice zbrojařské lobby, jasné stanovisko však nezaznělo. A ministerstva české zbrojaře k vývozu zbraní do Saúdské Arábie dokonce nabádají. Na stránkách BusinessInfo.cz zřizovaných ministerstvem průmyslu a obchodu je citována „mapa odborových příležitostí“, tu pravidelně zveřejňuje Ministerstvo zahraničních věcí ČR. U Saúdské Arábie uvádí i obranný průmysl a vojenský materiál a doslova se tam píše:

S ohledem na pokračující zahraniční nasazení saúdských ozbrojených sil (Jemen) je možné předpokládat setrvalý růst poptávky po tomto materiálu

Saúdskou Arábií vedené bombardování Jemenu, způsobující humanitární katastrofu, tak není Českou republikou chápané jako důvod pro okamžité zastavení vývozu zbraní, ale naopak, jako příležitost pro český zbrojní průmysl. Upřednostňuje se tak zisk několika zbrojařů před lidskými životy.

Peter Tkáč
autor působí v NESEHNUTÍ

Rubriky
Aktuality Články

SIPRI: Celosvětový obchod se zbraněmi opět vzrostl

Podle nejnovější zprávy Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI) světový obchod se zbraněmi od začátku milénia nepřetržitě roste. Za poslední čtyři roky objem obchodu se zbraněmi vzrostl o 5,5 % v porovnání s obdobím mezi lety 2010 až 2014 a o 20 % v porovnání s lety 2005 až 2009.

Zdroj: Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI)

Největším vývozcem zbraní ve sledovaném období byly Spojené státy americké (patřilo jim 36 % celosvětového objemu), Rusko (21 %), Francie (7,9 %), Německo (5,8 %) a Čína (5,5 %). Rusko přitom zaznamenalo propad o 18 %. Naopak vysoký nárůst vývozu zaznamenaly Jižní Korea (143 %), Izrael (77 %), Francie (72 %) a USA (23 %). Evropská unie se podílela na celosvětovém obchodu se zbraněmi 26 %, což je nárůst o 9 %.

Největšími dovozci zbraní byly Saúdská Arábie (12 %), Indie (9,2 %), Egypt (5,8 %), Austrálie (4,9 %) a Čína (4,3 %), přičemž nejvíc zbraní šlo do Asie a Oceánie (41 %) a na Blízký východ (35 %). Objem zbraní směřujících na Blízký východ vzrostl až o 61 %.

Zpráva též upozorňuje na problematické vývozy především do Saúdské Arábie, Turecka, Egypta, Indie a Pákistánu, přičemž poslední dvě jmenované země stály několikrát na prahu rozpoutání dalšího ozbrojeného konfliktu.

Zdroj: Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI)

Česká republika se mezi světovými vývozci zbraní umístila na 21. příčce za roky 2015 až 2019 s 0,3 % z celkového celosvětového objemu, což znamená víc jak čtyřnásobný nárůst podílu vyvezených zbraní od období mezi lety 2010 až 2014.

Rubriky
Informační materiály Militarismus ve vzdělávání

#válkaneníhra

Válka není hra. Válka není zábava. Jaká je realita dětí, které ve válce žijí? Proč nám nepřijde v pořádku, když armáda přímo ve školách prezentuje válčení jen jako zajímavou a dobrodružnou práci? Jak se vůbec války týkají nás v České republice? V rámci Týdne proti militarizi mládeže v listopadu 2019 jsme vytvořili soubor fotografií určených na sociální média, abychom upozornili na problematické stránky militarizace mládeže. #valkanenihra

  • Saúdská Arábie v Jemenu páchá válečné zločiny a je jednou z příčin rozsáhlé humanitární krize a hladomoru vedoucího k úmrtí 85 tisíců dětí. 
  • Česká republika přitom stále dodává vojenský materiál, který umožňuje bojeschopnost saúdskoarabské armádě.

  • Více než 110 tisíc dětí je odloučeno od svých rodin. 
  • Jen v roce 2018 hledalo útočiště v zahraničí 27 600 osamocených dětí bez doprovodu. 
  • Ze 7,1 milionů školou povinných dětí na útěku víc jak polovina nemá příležitost chodit do školy. 
  • Situace je kritická například v zemích jihovýchodní Evropy, kde nejsou vzdělávány tisíce dětí žádajících o azyl.

  • Dětští vojáci byli najímáni také Saúdskou Arábií v Dárfúru pro válku v Jemenu, která probíhá od roku 2015 a vede k rozsáhlé humanitární krizi.
  • Česká republika přitom stále dodává vojenský materiál, který umožňuje bojeschopnost saúdskoarabské armádě.

Chcete vědět, co je to militarizace mládeže? Klikněte SEM!

Rubriky
Militarismus ve vzdělávání Tiskové zprávy NESEHNUTÍ

Válka není hra: O militarizaci mládeže se diskutuje ve světě i v Brně a Jihlavě

Tisková zpráva NESEHNUTÍ ze dne 26. listopadu 2019

Mezinárodní týden proti militarizaci mládeže se koná od 23. do 29. listopadu. Cílem je zvýšit povědomí o způsobech podněcování násilí a šíření vztahu k militarismu mezi mladými lidmi. Jde o jednotnou snahu antimilitaristických skupin mezinárodní sítě War Resisters’ International vyvolat diskuzi o tom, jak násilí předcházet. V Česku akce pořádá nezisková organizace NESEHNUTÍ. V Brně a Jihlavě proběhnou promítání filmu a diskuze o militarizaci mládeže v České republice a na Slovensku.

Ačkoliv byla v Česku branná povinnost zrušena v roce 2004, Armáda ČR se zavázala navýšit počet vojáků a vojaček do roku 2025 na 30 tisícJen za rok 2019 má armáda nabrat 2 200 nových rekrutek a rekrutů, a to i přes klesající počty mladých lidí v Česku. Armáda České republiky se snaží udržet přízeň veřejnosti a zároveň vytvořit v mladých lidech pozitivní vztah k militarismu, například prostřednictvím účasti na dětských dnech nebo prezentacemi armády ve školách.

Účast v ozbrojeném konfliktu je na veřejných akcích i ve školách prezentována jako zábava, to ale může vést k tomu, že už nepřemýšlíme o tom, že konflikty lze řešit také mírovou cestou. Na ozbrojených konfliktech  není nic zábavného. Mají závažné dopady na život civilního obyvatelstva i na zapojené vojáky a vojačky. Jde nám o to, aby se ve vzdělávání mluvilo více o tom, jaký vliv na nás konflikty mají a jak je lze řešit bez použití násilí. Jedině tak můžeme vytvářet mírovou společnost. I proto jsme pro letošní ročník použili hashtag #válkaneníhra,“ přibližuje motivace k organizování Mezinárodního týdne proti militarizaci mládeže v Česku Hana Zoor Svačinková z NESEHNUTÍ.

Vytvářet pozitivní obraz armády mezi mladými lidmi má prezentační program Armády ČR POKOS (Příprava občanů k obraně státu). Ten zpracovává téma “obrany státu”, které je od roku 2013 součástí Rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání. 1. dubna 2019 byla vládou schválena Koncepce přípravy občanů k obraně státu 2019 – 2024. Jejím úkolem je příprava dětí na základních a středních školách k obraně státu. Nově mají být proškoleni všichni budoucí pedagogové a pedagožky i ředitelé a ředitelky základních škol. Prioritu má propagace prostřednictvím sociálních sítí, vědomostní i kreativní soutěže, mobilní aplikace či deskové i jiné hry. Do budoucna se mají na přípravě občanů k obraně státu ve stavu míru mimo brannou povinnost podílet i spolky, církve a další právnické osoby. Ty mají zajišťovat zejména sportovní či volnočasové branné aktivity pro mládež i dospělé, např. pobyty v přírodě, tábory, tematické dny, kurzy, přednášky, semináře. Počítá se s náklady 200 milionů ročně na zřízení a fungování zastřešujícího celku a na dotace.

„Během programů POKOS stále dochází ke skutečnostem, které mohou být považovány za projevy militarizace mládeže. Jde zejména o soutěže o ceny v kreslení obrázků s vojenskou tematikou pro první stupeň ZŠ, zbraně ve školách, uplácení dětí dárečky s vojenskou tematikou, simulace zásahu elitních jednotek nebo střílení laserovými zbraněmi. Vliv těchto aktivit na děti je velmi sporný. Je také otázkou, jakým způsobem bude téma “obrany státu” realizovat soukromý sektor a zda to nepovede k další militarizaci společnosti,“ komentuje Koncepci Hana Zoor Svačinková z NESEHNUTÍ.

V rámci Mezinárodního týdne proti militarizaci mládeže pořádá antimilitaristická skupina Odzbrojovka z NESEHNUTÍ diskuze a promítáním filmu Až přijde válka v Jihlavě 26. 11. a v Brně 28. 11. Ten ukazuje militarizaci mládeže v souvislosti s existencí domobran mladých lidí na Slovensku. Brněnské diskuze se zúčastní novinářka Deníku Referendum Fatima Rahimi a politolog z Univerzity Palackého v Olomouci Ľubomír Zvada. 

Kontakt:

Hana Zoor Svačinková, NESEHNUTÍ, hana.svacinkova@nesehnuti.cz

Přílohy:

Promítání s diskuzí “Až přijde válka” v Jihlavě, 26. listopadu, 19:30, Bioskop. 

Promítání s diskuzí “Až přijde válka” v Brně, 28. listopadu, 18:00, Tři ocásci. 

Text o militarizaci mládeže: Militarizace mládeže v kostce

#valkanenihra

Rubriky
Články Informační materiály Militarismus ve vzdělávání Nezařazené zvyraznit

Militarizace mládeže v kostce

Co je to militarizace?

Militarizace je proces, kdy se společnost připravuje (ať už vědomě či nevědomě) na možnou válku nebo válečný konflikt. Militarizace se neprojevuje pouze tím, kolik má naše armáda zbraní či vojáků a vojaček nebo jestli existují ozbrojené domobrany. Militarizaci lze sledovat i ve způsobu propagace armády. V Česku je armáda podle průzkumu Centra pro Výzkum Veřejného Mínění nejdůvěryhodnější veřejnou institucí – věří jí kolem 70 % obyvatelstva. Militarizace se může projevovat v každém aspektu života, i v tom, jak vnímáme svět – například jak přemýšlíme o řešení ozbrojených konfliktů, jak učíme své děti a okolí řešit spory a podobně.

Proč je důležité vědět o militarizaci společnosti?

Militarizace bývá méně viditelná a výrazná v zemích, kde zrovna neprobíhá otevřený válečný konflikt. To ale neznamená, že nás militarismus dlouhodobě neovlivňuje nebo snad není přítomný. Militarismus je přesvědčení, že stát musí udržovat velké množství ozbrojených složek a chránit tím své zájmy i přes možné ztráty. Militarizace vede k pozitivnímu pohledu na militarismus. Tato důvěra ovlivňuje rozhodování armády, vlády i soukromého sektoru. V současnosti je s militarismem spojené také rozšiřování armády a jejich misí nebo například prodej zbraní do nedemokratických režimů, kde jsou jimi civilistky a civilisté utlačováni. Pomalu se tak zavírají dveře mírovým řešením konfliktů

Co je to militarizace mládeže?

Militarizace mládeže je propagování militarismu – tedy zbrojení a přípravy k válce – mezi příslušníky a příslušnicemi mladších generací. Od mládeže se očekává, že bude brát militarismus a militarizaci společnosti jako pozitivní a nezbytnou hodnotu. Stejně jako militarizace společnosti se militarizace mládeže odehrává na mnoha úrovních. Nejviditelnější jsou kroky usnadňující budoucí rektrutování – nábor do armády.  To se odehrává například v některých počítačových hrách a filmech oslavujících válku či u hraček s vojenskou tématikou. Významná je při militarizaci mládeže spoluúčast armády na akcích pro veřejnost, jako jsou dětské dny a oslavy státních svátku. To vše vytváří obraz armády jako hravé, hrdinské a zcela pozitivní instituce, která je nedílnou součástí státu a pro niž je čest pracovat.

Jak probíhá militarizace mládeže v České republice?

Nejviditelnějším aspektem militarizace mládeže v Česku jsou prezentace armády na druhém stupni základních škol. Od září 2013 bylo do rámcových vzdělávacích programů českých škol zařazeno téma „obrany státu“. Podporu v tématu poskytují metodické materiály a související program Ministerstva Obrany POKOS – Příprava občanů k obraně státu. V rámci tohoto programu základní školu navštíví vojáci a vojačky, kteří dětem prezentují aspekty své práce. V kombinaci s dárky s vojenskou tématikou (např. puzzle s fotografiemi vojáků či vojenskou technikou) a prezentací armády jako důležitého dobrodružství se často ztrácí jiné možnosti řešení konfliktů, jako jsou diplomacie či dialog. POKOS nejen že pořádá prezentace armády na druhém stupni základních škol, organizuje také soutěže, dětské dny a další akce pro veřejnost. Všechny tyto aktivity můžeme vnímat jako militarizaci mládeže.

Jaké důsledky by mohla mít militarizace mládeže?

Militarizace mládeže může vést k upevnění militarizace společnosti. Dnes víme, že vzdělání je klíčové v tom, jak vnímáme svět a jak k němu přistupujeme. Pokud budeme nadcházejícím generacím limitovat to, jak mohou přistupovat k řešení konfliktů, může se to odrazit i na jejich budoucím vnímání této problematiky. Militarizace má tedy i možné dlouhodobé dopady na nárůst ozbrojených konfliktů, ke kterým pomalu vychováváme budoucí generace. Jednoduše řečeno, všichni bychom měli znát alternativy, než uděláme velká rozhodnutí.

Co můžeme s militarizací mládeže dělat?

Militarizace mládeže je komplexní téma s mnoha odlišnými aspekty. Mnoho z nich se dá ovlivnit, ať už se jedná o hračky, které dáváme dětem, nebo to, jak s nimi o válce mluvíme. Stejně tak POKOS není jediný program, který může učit “obranu státu”.  V České republice zatím neexistuje stejně velká alternativa, přesto některé existují a hrají důležitou úlohu ve společnosti . V roce 2016 dokonce POKOS změnil některé své praktiky – například přidal mírové řešení konfliktů do svých výukových materiálů – v reakci na kritiku Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV). Začátkem řešení každého problému je jeho uvědomění.  

#valkanenihra

K Mezinárodnímu týdnu proti militarizaci mládeže 23. až 29. listopadu 2019 připravila Ester Topolářová, členka antimilitaristické skupiny Odzbrojovka, NESEHNUTÍ.